Vášeň pro historii

Snaha přiblížit se tomu, jak mohli žít naši předci je pro mě alfa a omega. Proto jsem se také rozhodla vystudovat obor historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Můj životní koníček se tak prolíná i s povoláním, kde se nabyté vědomosti a zkušenosti snažím populárně naučnou formou předat dalším lidem. V současné době proto učím na základní škole dějepis a občanskou výchovu a musím se přiznat, že i když jsem vyzkoušela různá zaměstnání, tento obor se pro mě v současné době stal tou pravou skutečně naplňující volbou.

Bez party skvělých přátel si ukázky a ochutnávky středověké kuchyně neumím představit.

Ve volném čase, který mi při péči o rodinu, zahradu a domácnost zbývá, se potom věnuji bádání, psaní, vaření, experimentování a reenactmentu. V rámci toho pořádám gastro workshopy a ukázky toho, jak mohla vypadat středověká kuchyně. V tom mi pomáhá celá plejáda skutečně báječný přátel, se kterými mě spojuje láska k historii a dobrému jídlu. Působím v rámci zapsaných spolků Civitas Pragensis, Curia Vitkov a Doba Karlova. Jedním historickým obdobím to ale pro mě nekončí! Má fascinace dějinami se neomezuje pouze na středověk, ale na celou fázi vývoje lidského druhu až k soudobým dějinám. Jelikož má ale den pouze 24 hodin, nemohu pojmout vše co by mě zajímalo, a tak se kromě středověku dále zajímám především o období největší slávy antického Říma a 18. století v Evropě a Americe. Badatelsky se orientuji jak na gastronomii, tak historický vývoj oděvu, což jsem zužitkovala v rámci mých tří publikacích, které jsem vydala a v řadě populárně naučných článků zaměřených na dějiny každodennosti a hmotnou kulturu otištěných v různých periodikách.

V průběhu studií na Filozofické fakultě jsem působila jako externistka v knihovně Vojenskohistorického ústavu, později v Archivu středočeského kraje. Při mateřské a rodičovské „dovolené“ jsem si potom vyzkoušela redaktorskou práci v rámci internetového portálu Válečníci starých časů, který se zaměřoval na historickou militarii, která mi je též jako téma velmi blízká. Bohužel se web nepodařilo udržet, protože jeho druhou fázi rozjezdu v rámci crowfundové kampaně překazila Ruská invaze na Ukrajinu. Jak se říká, něco končí a něco jiného zase začíná. Pro mě to byla cesta k projektu Gastronomie českého středověku.

Jak jsem se dostala k vaření?

Z počátku jsem vařila doslova na zemi a ano, nesměly chybět ani ahistorické placky.

Jelikož mě maminka v dětství do kuchyně příliš nepouštěla s odůvodněním, že bych jí ji zaneřádila, což měla nejspíš pravdu, naučila jsem se vařit v rámci mého velkého koníčku – reenactmentu. Tento pojem se volně vykládá, jako historická rekonstrukce nějakého dějinného vojenského konfliktu či období. Bylo mi osmnáct let a jezdila jsem na rekonstrukce středověkých historických bitev s partou přátel, kteří se tehdy nazývali Sousedé pražští. Jelikož zde převažovali spíše muži, sklouzla jsem do jisté míry to zažitého klišé v role ženy – kuchařky, i když jsem jinak v rámci vojenských ukázek s mými mužskými přáteli bojovala bok po boku v rámci vojenských ukázek. Nakonec jsem zjistila, že mi nestačí na těchto akcích pouze uvařit něco dobrého a teplého do žaludku, ale že bych se také ráda dozvěděla, jak se vlastně pokrmy vařili v době husitských válek, době, kterou se tento spolek pokoušel v rámci ukázek ztvárnit. A tak začal celý ten koloběh bádání, experimentování a dalšího bádání, ze kterého nevystupuji ani dnes.

Velká výzva

V době, kdy jsem dokončovala rukopis Gastronomie českého středověku, mě ale postihla osudová rána v podobě indikace laktózové a histaminové intolerance a poměrně vzácné alergie na pšenici.  Zjištění mi doslova převrátilo život na ruby, ale zároveň znamenalo velkou úlevu, protože se podařilo ohalit, co vede k mým závažným alergickým reakcím končícím v extrému i anafylaktickým šokem. Od té doby se snažím s obrovskou řadou potravinových omezení naučit žít. Velice překvapující pro mě je zjištění, že se s obdobnými problémy potýká čím dál tím více lidí. Když jsem potom začala více porovnávat z jakých surovin vařili naši předci před příchodem obrovských změn v gastronomii v průběhu renesance, zjistila jsem, že si vlastně řadu historických receptů můžu i přes má potravinová omezení bez problémů pouze s drobnými modifikacemi připravit a že naopak odpovídají doporučením mé diety, kterou bych měla po zbytek života dodržovat.