Nový mečový rožeň se nad míru osvědčil!

Slavnosti královny Elišky 2025

První zářijový víkend se v Hradci Králové nesl ve znamení oslav, které připomínaly 800 let od první písemné zmínky o městě. Na několika stanovištích si návštěvníci mohli živou formou připomenout významné epochy, které se nesmazatelně zapsaly do historie města. My jsme byli s Gastronomií českého středověku součástí husitského tábora, kde jsme spolu s členy spolku Civitas Pragensis a Vartenberské korouhve ukazovali, jak vypadala gastronomie, odívání, zbroje a zbraně v dobách husitských válek. Byli jsme umístěni na skvělém místě s ohromným geniem loci v Žižkových sadech, kde na nás z pomníku bedlivě shlížela socha samotného Jana Žižka.

Překvapilo nás, s jakým nadšením si návštěvníci četli infopanely.

V pátek dopoledne byl program určený školám, ale kvůli tomu, že vzdělávací instituce o této možnosti nebyly informovány, žádná nedorazila, což byla veliká škoda. Na druhou stranu jsme i tak o návštěvníky neměli nouzi, a i když byl program oficiálně od 10–14 hodin, prezentovali jsme jim o středověkém stravování až od setmění. V sobotu ráno nás při instalaci vybavení zaskočil štáb České televize, jenž nás požádal, zda bychom byli schopni za dvacet minut tábor zprovoznit, aby z něj mohla být odvysílám vstup z reportáže. Přiznám se, že jsem příliš nevěřila, že se nám to v tak krátkém čase podaří, ale díky obřímu nasazení všech zúčastněných, se tábor jako mávnutím kouzelného proutku podařilo zprovoznit včas. Reportáž si můžete prohlédnout zde. Vstup začíná ve 3. hodiny a 14. minut.

Nadzemní ohniště pro tuto dobu nemáme doložené, ale byli jsme nuceni učinit kompromis v souladu s bezpečnostními požadavky města.

V sobotu jsme potom náš program obohatili o ochutnávky a program ukončili o dost později, než bylo původně v plánu, a to opět až se setměním. Jednalo se zatím o největší prezentaci tohoto projektu, kde jsme kromě již zmiňovaných ochutnávek návštěvníky seznamovali s vybavením kuchyně, stolováním a pozapomenutými potravinami, na kterých si naši předci s oblibou pochutnávali. Na víc jsme otestovali i novou formu nadzemního ohniště, která měla vizuálně co nejvíce připomínat topeniště. Jelikož nadzemní venkovní ohniště nejsou v této době doloženy, museli jsme takto sáhnout ke kompromisu s požárními bezpečnostními požadavky. Na ohni jsme potom připravovali jídlo pro účinkující z našeho tábora a měli možnost otestovat nový mečový rožeň.

V rámci ochutnávek jsme nabízeli již v podstatě klasické „menu“: višňový konkavelit, syrnou kaši, která se na svatbách dělá, nakládaný zázvor a kdoulový maz. Zájem návštěvníků byl obrovský, a tak jsme v průběhu sobotního dne rozdali něco okolo 500. – 600. ochutnávkových porcí od všech pokrmů. Ačkoliv nás z pátku na sobotu v noci přepadl vydatný a vytrvalý déšť, v sobotu bylo spíš slunečno a pod mohutnými rozložitými korunami stromů nám v parku bylo ve stínu příjemně. Byli jsme nad míru spokojeni s našimi výkony a s vřelostí návštěvníků, kteří nás překvapili zápalem se kterým četli naše obsáhlé infopanely zaměřené na to, co ovlivňovalo složení jídelníčku našich předků a jak se strojily středověké hostiny.