5. 4. 2025 Kouzlo ohně a dýmu II.

Ačkoliv jsme se věnovali vývoji gastronomie v průběhu celého středověku, nejvíc receptů bylo z období jeho závěru a podle toho jsme také zvolili náš oděv.

Druhý běh workshopu, který se konal v malebném prostředí archeoskanzenu Curia Vitkov, proběhl vskutku v aprílovém duchu. I když byly původně plánovány workshopy dva, z mnoha zapeklitých důvodů nakonec musel být sobotní termín kvůli nedostatečnému počtu účastníků zrušen. Přes to jsme s lektorským týmem přijeli již o den dříve, abychom vše mohli řádně připravit, a především natočit videa do plánovaného nového projektu, o kterém již brzy zveřejním podrobnější informace.

Jelikož se v rámci workshopu v případě zájmu snažíme představit postupný vývoj kuchyňského nádobí, náčiní a na něj navazující proměnu technologie přípravy pokrmů, využíváme k demonstraci vizuální repliky nádobí z různých období středověku, abychom na něm změny mohli demonstrovat. Vzhledem k tomu, že také účastníci projevili zájem o pokrmy, jež se začaly více vařit v jeho závěrečné části, rozhodli jsme se, že si pro ukázky oblečeme oděv, jenž odpovídá právě této době, ačkoliv je jinak archeoskanzen datačně koncipován do období 12. a počátku 13. století.

Hvězda celého workshopu mistrně připravuje pokrm podle receptu na rozebieranou slepici.

Přes to, že v den našeho sobotního příjezdu panovalo pěkné, a především teplé jarní počasí, ráno nás čekalo vskutku nepříjemné překvapení. Teplota přes noc poklesla hluboko pod bod mrazu, takže nejenom že zamrzla voda v zázemí archeoskanzenu, ale i řada surovin potřebných pro přípravu pokrmů. S notnou dávkou improvizace a za využití bohatých zkušeností se šlamastikami obdobného ražení, se nám nakonec vše potřebné podařilo zprovoznit, abychom se mohli pustit do vaření. Je na místě zmínit, že ačkoliv je příprava, a především následná konzumace hypokratu, obdoby dnešního svařeného vína, na workshopech velice oblíbená, nyní doslova zachránila situaci. Teplé nápoje jsme potom vzhledem k přetrvávajícímu mrazu připravovali a konzumovali po zbytek dne.

Z paštik se na panském stole konzumovala především náplň. Těsto bylo podřadnější a připadlo tak spíš níže postaveným konzumentům či služebnictvu.

Jelikož bylo před Velikonocemi, vařili jsme pokrmy, které se s tímto obdobím tradičně pojí. Například návaru neboli pučálku. Naklíčený a opražený hrách, který se osolí a dochutí mladými bylinkami. Dále skopové maso s vínem v hrozních podle receptu zachyceného v kuchařské knize Severina Mladšího na počátku 16. století. Slíbené koblihy jsme bohužel nakonec neusmažili, protože v důsledku nízkých teplot nebylo možné zajistit dostatečné teplo, aby vzešel kvásek potřebný do těsta. Místo toho slavila úspěch paštika, ze které účastníci po vzoru středověkých nobilů zkonzumovali pouze masovou náplň. Dále jsme okusili naprosto delikátní vepřovou panenku vyuzenou přímo v dýmu stoupajícím z topeniště, kde se vařilo. K ní jsme si připravili kdoulový a fíkový maz a kaši z bobů. V pauzách mezi vařením jsem účastníky seznámila s postupným vývojem kuchyňského náčiní a nádobí od 12. do konce 15. století. Vysvětlili jsme si také, jaký měla jeho evoluce důsledek v rámci proměny receptů a postupů přípravy pokrmů. Dále jsme si také řekli, kdo a jak vařil v různých typech kuchyní a jak se skládaly pokrmy do jednotlivých chodů.

Nesmírně si vážím toho, že jsme s celým týmem zvládli všechny zmíněné nesnáze překonat a užít si workshop. Také velice děkuji účastníkům, že i přes obrovskou nepřízeň počasí dorazili a ať už s menší či větší mírou nadšení se zapojili do přípravy pokrmů v takto jedinečných prostorách s géniem loci, podle středověkých receptů a ze surovin, jež se běžně v obchodě neseženou.

Za poskytnutí fotografií a možnost jejich využití velice děkuji Martinovi Jelínkovi a Radkovi Perglovi.

Archeosanzen Curia Vitkov je malebný za každého počasí, jen někdy je teplotně komfortnější obdivovat jej z fotografií. 🙂