14. 6. Řemeslnický den na Curia Vitkov

Vlevo je kaše z bobu obecného a vpravo višňový maz.

Druhý červnový víkend tradičně ožívá archeoskanzen Curia Vitkov u Horního Vítkova řemeslníky, kteří jej zaplní a návštěvníky seznamují s nejrůznějšími dovednostmi, které naši předci žijící na přelomu 12. a 13. století ovládali a my je pozapomněli. Pro letošní ukázky české středověké gastronomie spojené i s ochutnávkami jsem si nechala od Františka Hynšta vyrobit soubor hrnců tvarově odpovídající nálezu ze Staré Boleslavi. Jelikož ale musím splňovat soudobé hygienické normy, jsou z odlišné hlíny, a hlavně mají uvnitř glazuru, aby šly patřičně vymýt. I tak jsem ale jejich prostřednictvím mohla návštěvníkům velice uspokojivě demonstrovat, v čem spočívají hlavní rozdíly oproti v rámci ukázek více rozšířenému vaření v železném kotli, které je nepoměrně jednodušší a nevyžaduje až tak velké zkušenosti a schopnosti, jako vaření přímo na ohni v keramických hrncích, o kterém mám v plánu napsat článek, jenž se jím bude podrobněji zabývat.

Počasí nám přálo. Byl krásný slunečný den a oproti níže položeným polohám, kde panovaly teploty odpovídající tropickému dni, bylo na Curii velice příjemně. I tak ale přišlo návštěvníků o něco méně, než se očekávalo. Což byla škoda, protože kromě mé ukázky Gastronomie českého středověku se zde mohli seznámit s tesařským, kovářským, kovotepeckým a textilními řemesly, vyzkoušet si, jak se razily mince a mlelo zrno či si prohlédnout palác a jeho černou kuchyni, kde se pekly placky. V rámci ukázek středověké gastronomie na přelomu 12. a 13. století jsem návštěvníky seznámila s tím, v jakém nádobí se pokrmy vařily, jaké suroviny se k tomu nejčastěji užívaly, a především na čem všem si mohl pochutnávat takový pán dvorce spolu s jeho nejbližšími a nejvěrnějšími.

Zejména kančí pečeně, višňový maz a okurky s medem se staly mezi návštěvníky doslova hitem.

V rámci ochutnávek tak návštěvníci mohli okusit kančí pečeni. Tento druh masa jsem zvolila z toho důvodu, že v této době ještě stále probíhala domestikace prasat, která měla ještě polodivoký vzhled, čemuž i odpovídala struktura jejich masa. Maso se máčelo do ovocného višňového rozvaru neboli mazu. Ty byly velice oblíbené právě k pečením a vařily se ze sezónního ovoce, což jsou momentálně višně a třešně, které právě dozrávají. Volba ovoce tak pro mě byla víc než jasná. Dále byla v nabídce kaše z bobu obecného, což je neprávem pozapomenutá surovina, jenž se v České republice velice obtížně shání a patří mezi stálici v rámci ochutnávek, kterou návštěvníci vždy velice pozitivně ocení. Také jsem uvařila ovesnou kaši s konopným a lněným semínkem s medem a jablky. Všechny zmíněné pokrmy byly uvařeny tak, aby je mohli celiaci a lidé s laktózovou intolerancí, jelikož si uvědomuji, že jejich procento v populaci stále narůstá a sami v rodině těmito zdravotními handicapy trpíme.

Pomyslným zlatým hřebem v ochutnávkách byl velice překvapivý recept, jenž jsem náhodně objevila v knize Slowianie i wikingowie przy stole od Malgorzata Krasna-Korycinska vydané nakladatelstvím Triglav v roce 2015 ve Štětíně. Recept na okurky s medem jsem si ale upravila přidáním kopru. V rámci několika případů je archoebotanicky doložen nález okurek a kopru pospolu. Je tedy obecně přijímaným názorem, že naši předci již v době raného středověku mohli znát tuto chuťově velice vhodnou kombinaci. V podstatě úplně všichni „ochutnavači“, kteří nemají problém s chutí kopru, se jednoznačně shodli, že se jedná o velice zajímavý a lahodný recept, který doma rozhodně vyzkouší. Pokud vás též zaujal, můžete si jej doma uvařit podle následujícího předpisu.

Recept:

300 g okurek, 1 lžička drobně nasekaného čerstvého kopru, 2-3 polévkové lžíce tekutého medu

Nejvhodnější jsou obyčejné okurky, můžeme použít i nakladačky, ale recept se dá připravit i z moderněji vyšlechtěné salátové odrůdy. Okurky velice pečlivě omyjeme a případně odřízneme jejich konce. Slupku ponecháme a nadrobno pokrájíme. Potom přidáme med, kopr a promícháme. Není potřeba přidávat žádná další ochucovadla ani vodu, jelikož nakrájené okurky pustí po chvíli šťávu.